Název

Slovinsko 2018 - Triglavská jezera

Popis

Tak tohle byl opravdu docela těžký a především dlouhý výšlap. Ale stál opravdu zato. Připadali jsme si tu jako v pohádce. Běžně se k Triglavským jezerům vychází od od vodopádu Savica, nebo přímo od Bohyňského jezera, my jsme si ale za start túry zvolili parkoviště Planina Blata, kam se dá vyjet po úzké silničce za poplatek autem.

Hned u parkpviště začíná stoupání, které skončí až u Koči na Planine pri Jezeru. Ale už jen tady to stojí zato. Jezírko, volně se pasoucí krávy. Nádhera, jen je potřeba dávat pozor, kam člověk šlape. Na chatě jsme se dali místní zelenu juhu, nebo-li zeleninovou polévku. A byla to obrovská mňamka. Žádná polévka z pytlíku, ale poctivá domácí horská polévka, plná různé zeleniny. Shodli jsme se, že lepší polévku jsme ještě nikdy v životě na žádné horské chatě nejedli.

Od chaty jsme se rozhodli stoupáním vydat na Planinu Dedno Polje, kde jsou roztroušené dřevěné chaloupky/salaše - další místo s úžasnou atmosférou. Dále jsme pokračovali houpavým terénem na Planinu Ovčarija a dále až ke Koče pri Triglavskih jezerih. Zde jsme si dali vynikající planinárský čaj a trochu odpočinuli.

Zpět na planinu Ovčarija se dá jít přes hřeben Rušnata. Pozor jsou tu řetězy a žebřík, což by se psem asi nebylo to pravé ořechové , tak jsme raději zvolili začátek stejnou cestou. Z Planiny Ovčarija na Koču pri Jezeru jsme ale již také vyrazili jinou trasou - odbočili jsme doprava na Grivu a byli jsme nadšení. Je to strmější, ale je to tu nádherné - kytičky, dřevěné chaloupky. Romantika!

No celá túra byla prostě nádherná. Není to zadarmo, je to pěkná dálka, ale opravdu to stálo zato.

Další poznámka k ubytování. Původně jsme se chtěli ubytovat v kempu Zlatorog, přímo na břehu jezera Bohinj. Bohužel, prohlídka kempu pro nás byla zděšením. Přelidněný kemp, stan na stanu. Místo pro stany v tmavém listnatém lese mezi kameny, nedostačující sociálky. I když v okolí není moc alternativa kde hlavu složit, tak jsme se i přes docela pozní hodinu rozhodli přejet do kempu Danica na kraji městečka Bohinjska Bistrica na břehu řeky Sávy. A rozhodně jsme nelitovali. Příjemný kemp, travnaté plochy, nádherná řeka. Protože již bylo hodně dlouho, byli jsme líní vařit a tak jsme vyrazili na večeří do přilehlé restaurace. I když pstruh nebyl nic moc (nechápu proč zde připravují zmzlé pstruhy, když hned vedle mají řeku plnou čerstvých ryb), tak to byl příjemný zážitek. A místní suché bílé víno bylo přímo famózní.

Kategorie a štítky

Nastavení